Prameny
Stará hornická obec Prameny (německý název byl Bad Sangerberg a jeho vznik osvětluje
pověst
) leží v jižní části Slavkovského lesa, přibližně 8 km od Mariánských Lázní v nadmořské
výšce 723 metrů, v horské kotlině, obklopené krásnými lesy. První obyvatelé se zde usadili již začátkem 14.
století. Byli to horníci, kteří zde tušili
nerostné bohatství. Prameny, tenkrát spadaly pod správu Bečovského panství, kterého majitelem byl Borsa z
Reisenburgu. Ten také získal roku 1349 od
krále Karla IV. právo dolovat na svém panství po dobu 12 let zlato a stříbro. Z tohoto období pochází také první
zmínka o Pramenech - jmenování kněze
Ondřeje, pramenským farářem, roku 1357. V roce 1380 získaly Prameny městská práva poddanského městečka a přešly do majetku tepelského kláštera. V 16. století se zde těžilo stříbro a cín a protože v okolí vyvěrají minerální prameny, byly tu následně založeny lázně.
Za třicetileté války tudy táhl švédský král Gustav. Vyplenil blízký Mnichov a cestou na Kynžvart rozbil ležení u obce Sangerberg. Občané Pramenů měli takou obavu, aby nedopadli jako v Mnichově, že se po dobu švédské přítomnosti stali protestanty. Obec byla ušetřena, ale občané byli obviněni církví z toho, že nesetrvali ve víře.
V roce 1822 navštívil Sangenberg i J.W. Gothe a roku 1872 byla u silnice na Kynžvart, postavena ve švýcarském stylu, budova Alžbětiných lázní - takzvaný Vodoléčebný ústav. K léčebným kůrám se využívaly tři prameny vyvěrající v bezprostřední blízkosti. Byl to pramen Rudolfův, pramenící podobně jako pramen Giselin, v parku, který byl založen naproti lázním ( dnes po něm není ani zdání a z pramenů jsem objevil pouze Giselin, tekoucí z odporné plastové roury ) a pramen Vincentův, nad kterým byl postaven dřevěný pavilonek ( dnes v dezolátním stavu - pozn. 2003, se shnilými trámy uvnitř jímky ). V budově bylo čtyřicet pokojů, dvanáct lázeňských kabin, restaurace pro dvěstě lidí a koncertní síň. Patřilo k ní také koupaliště a tenisový kurt s kabinami. Je téměř neuvěřitelné, že z tak velkého komplexu zbylo do dneška jen torzo dřevěného pavilonku a hromada suti. Podepsalo se na tom několik faktorů. Prvním z nich byl neúspěch při projektu nové železniční trati, na konci devatenáctého století, který Sangerberg vynechal. Druhým zabrání prostoru vojáky, v roce 1948, třetím požár v roce 1985, kdy už budova sloužila jako domov důchodců a čtvrtým, rozkradení měděné krytiny střechy, po její rekonstrukci, na počátku devadesátých let. Do obnaženého objektu začalo zatékat a pomalu se rozpadal, až musel být úplně stržen.
Ještě v roce 1880 měl ale Sangerberg 2600 obyvatel, 270 popisných čísel, školu, faru a ve zvonici kostela tři zvony, ulité z místního stříbra ( ty byly roztaveny během první světové války ). Ve městě byly tři hotely, dvacet hostinců a dokonce bankovní dům Tanzer, který měl od c.k. ministerstva financí povoleno tisknout vlastní bankovky.
Po druhé světové válce však došlo k výměně obyvatelstva, v souvislosti s odsunem sudetských Němců a nastal všeobecný úpadek. O lázeňství, už nebyl vzhledem k odlehlosti obce zájem a kdysi slavné budovy začaly zarůstat bolševníkem a rozpadat se. Co nezničili vojáci a bolševník s bolševikem, to dokonaly nepotrestané ruce nenechavců ( viz příklad Alžbětiných lázní ).
Dnešní obraz Pramenů je proto velice neradostný a skličující.
( Elipsoid: WGS 84, formát souřadnic: hddd°mm.mmm´ )
