Výprava k prameni Lobezského potoka

Lobezský potok Co znak znázorňuje 15. 10. 2007
V malebném podzimním dni, jakoby stvořeném pro toulání přírodou, se uskutečnila zajímavá výprava, nazvaná "K prameni Lobezského potoka". Tahle akce byla tak trochu inspirována diskutabilní knihou Luďka Jaši "KRUDUM - historie bájné hory a jejího okolí", ve které je sice spousty zajímavých informací o mnou oblíbených místech, ale jak se historikům jeví, ne příliš odborně doložených. Naším cílem ale rozhodně nebylo nějaké zkoumání textů. Chtěli jsme se prostě nechat okouzlit barevnou říjnovou přírodou a průvodcem na naší cestě měl být právě Lobezský potok.
Když jsem pro tuhle výpravu dělal GPS přípravu, zjistil jsem, že pramen Lobáku je na každé mapě umístěn někde jinde. Abychom se tedy k němu dostali, zvolil jsem následující plán.
Nechali jsme se dovézt autem do Pramenů, kde jsme nastoupili na modrou značku, která nás kolem Mýtského rybníka přivedla přes "lesní kruháč" V požárech až k Lobezskému potoku. Tady jsme sešli z cesty a proti proudu se začali prodírat hustým lesem k prameni. Naše rychlost byla úžasná, asi tak 100 metrů za deset minut. Uschlá tráva byla sice pokryta zmrzlou jinovatkou, slunce ale začínalo mít sílu a bylo jasné, že bude krásně.
Když jsme těžce prostupným, podmáčeným terénem urazili asi kilometr, krajina se najednou otevřela a my přišli k posedu, odkud se už pokračovat nedalo. Stáli jsme totiž v obrovském rašeliništi, které nám mokrem v botách dávalo najevo, že tady nejsme vítaní hosté.
Lobák, tam někde v něm, pravděpodobně pramení, my jsme však jeho úplný začátek neviděli, protože jsme byli rádi, že jsme se z bažiny vymotali na cestu, po které jsme před chvílí šli. Udivená lesní dělnice se nás ptala, jestli jsme nezabloudili, když nás viděla vystupovat z bažin.
Naše výprava ale teprve začínala. Vrátili jsme se po modré zpět k Lobáku a tentokrát již po proudu pokračovali směrem k bývalému Vranovu. Potok v těchto místech teče hustým lesem, kde občas přes padlé stromy nejde ani projít a pomalu nabývá na síle. V čisté vodě se občas míhají malí pstruzi a na březích roste "pronkreist" alias Potočnice lékařská.
Naše rychlost ani v tomhle úseku nebyla závratná, a tak nebylo divu, že čas rychle ubíhal. Když jsme dorazili na mýtinu, zjevně vytvořenou orkánem Kyrill, bylo právě poledne, a tak jsme roztopili dřívkáč a opekli si buřty. Ešusem jsme pak z Lobáku nabrali vodu a uvařili skvělý kafe!
Asi kolem jedný hodiny jsme posilněni pokračovali dál, až jsme přišli k lesní cestě, u které stál bývalý mlýn. Ten byl prvním, který jsme během našeho putování po břehu Lobáku našli. Přitom v Jašově knize je první mlýn zmiňován 300 metrů od pramene, což nám všem připadalo podivné. Že by si někdo stavěl mlýn v rašeliništi?!
Břeh byl za mlýnem vysloveně neschůdný, a tak jsme využili lesní cestu, vystoupali po ní trochu výš a pak se k potoku vrátili kousek po proudu, na louce pod Vranovem. Tady jsme našli další mlýn. I tady ale byly břehy dost podmáčené a tak jsme šli lesem až do míst, kde Lobák kříží sloupy vysokého napětí. Kousek za tímto místem se slévá s několika potoky a měl by tady být další mlýn. Ten jsme ale nenašli. Odsud už naše putování pokračovalo po cestách.
V údolí před Podstráním jsme našli dalších několik bývalých mlýnů a taky ohnutý plechový kříž s kamenným podstavcem a letopočtem 1799.
V Podstrání jsme se už bohužel dostali na asfaltku, kde jezdilo strašně aut, a tak jsme se rozhodli změnit plán a nepokračovat podél Lobáku do Sokolova. Vzali jsme to doprava na Milíře a přes Třídomí do Lokte.
Celá expedice byla nakonec v Čertově mlýně u piva všemi zúčastněnými hodnocena kladně i když jsme toho měli všichni "plný kecky".

Lobák kousek za rašeliništěm Paterák (říjen 2007) Přeskok přes Lobák (říjen 2007) Zasloužená svačinka (říjen 2007) Lobák v lese pod Zaječím vrchem (říjen 2007) Cestou-necestou podél břehu (říjen 2007) První nalezený mlýn (říjen 2007)
Související odkazy:
Dlouhá stoka
Komáří rybníky
Mýtský rybník
Ohře
Teplá
Poslední aktualizace: