Čekání na dotace
Článek Jany Kalendové, převzatý z časopisu EKOLIST , vydaný v květnu roku 2003.

Krajina slavkovského lesa Foto: Pavel Macák Co znak znázorňuje Údržba horské a podhorské krajiny sladěním ochrany přírody a zemědělského podnikání není zrovna jednoduchá. Stejně jako na mnoha jiných místech i tady scházejí peníze. Platí to také pro CHKO Slavkovský les. "Důležitá je otázka, co vlastně chceme chránit," říká pracovník správy CHKO Jindřich Horáček. "Intenzivní způsob hospodaření krajině škodí a absence hospodaření jí škodí také," vysvětluje. Peníze na svou starost o kulturní krajinu shánějí slavkovští ochranáři především z programu péče o krajinu. Prostředky jsou ale prý tak omezené, že stačí pouze na dílčí údržbu v rezervacích a na několika cenných plochách, které potřebují pravidelnou péči. Ve spolupráci s Českým svazem ochránců přírody zachraňují pracovníci správy například staré krajové odrůdy vysokokmenných ovocných dřevin a obnovují zaniklé sady a stromořadí.

Nejdřív zeleň, potom potok

Obnovit krajinu se snaží rovněž některé obce. Například v Třemešném na Tachovsku byl za pomoci místního mysliveckého sdružení a soukromě hospodařících rolníků před třemi lety vybudován biokoridor o celkové délce 1 200 metrů. Dotace na akci poskytl Státní fond životního prostředí. Na projekt vybudování zeleného pásu mezi lány polí pracovali pracovníci referátu životního prostředí Okresního úřadu v Tachově společně s obcí. Je tu vysázeno asi 600 stromů a keřů, přibližně třiceti druhů. "Nebýt pochopení členů zastupitelstva a převážné většiny občanů, tak by se akce nedala realizovat," míní bývalý starosta Třemešného Jindřich Janíček. Na biokoridor se v Třemešném snaží navázat obnovením potoka, který byl dlouhá léta uzavřen v betonových trubkách pod zemí.

Kde skončí kvóty?

Největší vliv na vnější podobu krajiny ale mají zemědělci. Ve Slavkovském lese se většina z nich živí pastevectvím. Chovají hlavně masná plemena skotu, která se pasou na trvalých travních porostech. Rovněž zemědělci mohou čerpat dotace na údržbu krajiny. Určeny jsou na obnovu remízků a mezí, jejich širšímu využití ale překážejí vlastnické vztahy. V pohraničí vlastní až čtyři pětiny půdy stát a zemědělci si ji pronajímají. Po deseti letech mají předkupní právo na polovinu obhospodařované půdy, nejvíc však na 300 hektarů. Pokud by pozemkové úpravy prováděli na půdě, kterou si dosud nekoupili, museli by při pozdějším odkupu zaplatit státu také veškerou práci a investice, které do krajiny byly vloženy. Většinou tedy dotace využívají jen na vlastních pozemcích a na státních se nic neděje. "Jsou firmy, které hospodaří jenom na státní půdě," poznamenává k tomu Jaroslav Brom, spolumajitel firmy Agrowild v Pramenech. V současné době je v Parlamentu ČR návrh novely zákona, který by měl přednostní nákup rozšířit na 70 % pronajaté půdy. Pokud návrh projde, bylo by podle Broma možné v podhorských oblastech zemědělské firmy stabilizovat. U nákupu půdy starosti podhorských zemědělců nekončí. Ruina Bílé hájenky  Foto: Pavel Macák Jelikož je jejich hospodaření až z poloviny závislé na dotacích, netrpělivě čekají na situaci po případném vstupu do Evropské unie. Na rozvoj méně úrodných oblastí věnuje významné dotace i EU. Ty ale závisí na rozdělení kvót, tedy objemu výroby, kterou je možné v dané oblasti produkovat. Česká republika dostala přidělený určitý počet kvót na různé zemědělské produkty a v současné době je na Ministerstvu zemědělství (MZe), jak kvóty rozdělí mezi jednotlivá území. O rozdělení stále ještě není rozhodnuto. Mezi zemědělci proto vládne nejistota. Bez dotací by od května příštího roku zemědělské podnikání na horách těžko bylo možné. "My se určitě budeme snažit zachovat spravedlnost jak v těch příznivějších oblastech, tak v těch méně příznivých," ujišťuje ale zemědělce Martin Leibl z MZe.

Peníze jen schopným

Ani dosavadní dotační systém však není bez chyb. Podle ředitele organizace Kontrola ekologického zemědělství Jana Dvorského by měl být podnik živ nejen z peněz, které dostává na údržbu krajiny, ale měl by být zároveň schopen něco vyrobit a prodat. "Mám takový zlý pocit, že dotace nejsou vždy rozdělovány správně," říká k tomu ekofarmář František Bartoň. Někdy dostávají dotace zemědělci, kteří nic nevyprodukovali celá léta a žijí jen z dotací. Zemědělec si pronajme co největší plochu, na ní ale chová co nejnižší počet zvířat. Tzv. spodní hranice zatížení pozemků (tzn. nejnižší povolené množství skotu na hektar) by podle Bartoně měla sloužit pouze pro start a zemědělec by se z ní měl po nějaké době odpíchnout a chovat dobytka víc. "Je otázka, zda má stát podporovat zemědělce, který není schopen za mnoho let vytvořit nějaké procento vlastního zisku," říká František Bartoň. Legislativně je ale takový postup naprosto v pořádku. "Pokud zemědělec pronajaté plochy každoročně pokosí a chová tam alespoň minimální počet zvířat, pak je z našeho pohledu vše v pořádku," tvrdí Martin Leibl z MZe. "V současnosti ale připravujeme opatření, které by mělo zvýšit minimální zatížení pozemků dobytkem," dodává.
Jana Kalendová