Nálezová zpráva k archeologickému výzkumu zaniklého kostela sv. Mikuláše pod Krudumem

Vladislav Podracký, vedoucí projektu a Mgr. Jiří Klsák, archeolog Karlovarského muzea

Co znak znázorňuje Historie lokality

Ve Slavkovském lese severovýchodně od úpatí vrchu Krudum (838 metrů n.m.), 1,5 km jihovýchodně od obce Hrušková, se v lesním porostu ještě nedávno nacházely neznámé zbytky kamenných konstrukcí a terénní nerovnosti, které svědčily o dalších možných zaniklých objektech. Lokalita je vymezena rozcestím Hrušková-bývalé Třídomí a Hrušková-Nadlesí a zaujímá plochu větší než jeden hektar. Staré pověsti (shrnul Burachovič 1979, 41-42, nově Brtek 1994) a někteří badatelé (Bernau 1896, 137, Gnirs 1927, 55-56, Burachovič 1985, 68-69) sem tradičně lokalizovali kostel sv. Mikuláše. O kostelu sv. Mikuláše víme poprvé roku 1253, kdy český král Václav I. předal řádu Křížovníků s červenou hvězdou farní kostel sv. Václava v Lokti s filiálními kostely sv. Wolfganga, sv. Jana Křtitele (dnes zaniklé kostely v bezprostředním okolí Lokte) a sv. Mikuláše. A. Gnirs odkazoval na popis místa z poloviny 19. století, kdy zde údajně ještě byly k vidění dlouhé zdi s východní apsidou, zbytky čtyřboké věže a dvou věží kruhových (něco podobného uvádí ke konci 19. století i Bernau), ale přitom publikuje hraniční mapu loketského panství z roku 1801, která zde vykresluje pouze stavbu s okrouhlým závěrem (apsidou ?) na západě ! a latinskou popiskou Rudera S. Nicolai (zříceniny sv. Mikuláše). Jistou zajímavostí je, že tato stavba kostela či kaple není uváděna k místu dnešních ruin, ale o pár set metrů severněji, autor mapy měl sice povědomí o existenci, ale stavbu situoval pouze odhadem. V roce 1989 lokalitu zaměřili a popsali P. Hereit, J. Klsák a R. Král (1989, 108-109). Zbytky zdí, do archeologického výzkumu krytých sutí, se rozkládají na výrazném pahorku cca 150 metrů východně od rozcestí na k.ú. Třídomí. Stavba se zdála obdélníkovitého půdorysu, s vnitřním členěním ve tři nestejné části. Severně od stavby ze svahu vystupuje elipsoidní terénní útvar, podobné se nacházejí ale i na východní a západní straně stavby . Předpokládali jsme, že společně s kruhovitým útvarem jihovýchodně od stavby může jít o zbytky fortifikací. Blíže k rozcestí je patrný nižší kruhový pahorek (již na k.ú. Hrušková), k němuž se na jihovýchodě a jihu přimyká útvar připomínající příkop o hloubce až 4 metry. Mezi kamennou stavbou na pahorku opodál a tímto objektem jsou pozorovatelné ještě dvě výrazné terénní vlny valovitého charakteru. Vzhledem k místu, kde se objekty vyskytují (na rozcestí dvou důležitých cest do Horního Slavkova a Lokte od Sokolova a při vstupu do Slavkovského lesa), jsme předpokládali, že jde o objekty většího strategického významu. Místo se nachází ve výhodné poloze nad oběma stezkami, navíc jsme nevylučovali existenci opevnění. Otázkou byla interpretace lokality. Objekt blíže rozcestí se jevil jako tvrziště, kde mohla stát opevněná celnice. Kamenná stavba na pahorku mohla být opevněným kostelem, jak nás přesvědčovala tradice vztahovaná k tomuto místu.

Literatura:

Bernau, B. 1896: Čechy, díl X. Krušné hory a Poohří, Praha
Brtek, J. 1994: Pověsti svobodného královského města Horního Slavkova a jeho okolí, Sokolov
Burachovič, S. 1979: Krudum, Arnika 12/1979
Burachovič, S. 1985: Zaniklý kostel sv. Mikuláše, Arnika 12/1985
Gnirs, A. 1927: Topographie der historischen und Kunstdenkmale, Der politische Bezirk Elbogen, Praha
Hereit, P.-Klsák, J.-Král R. 1989: Co se skrývá pod Krudumem ?, Arnika 23/1989


Archeologický výzkum

Archeologický výzkum lokality pod Krudumem provedlo Karlovarské muzeum ve dnech 10. až 31. července 2002. Hlavním iniciátorem se stalo Sdružení dětí a mládeže Horní Slavkov, hlavní finanční zátěž nesl Česko-německý fond budoucnosti. Dalšími sponzory byly pak firmy KMK Granit z Krásna, Sokolovská uhelná, Vodohospodářská společnost Sokolov a Geodetická kancelář v Sokolově, svým dílem přispělo i Město Loket, Loketské městské lesy, Karlovarské muzeum, pan Jaroslav Kučera z Lokte, Europäische Staatsbürger-Akademie Brandenburg a Sdružení dětí a mládeže Horní Slavkov. Výzkum měl především zjišťovací charakter. Proto byly archeologické sondy zvoleny tak, aby odhalily zásadní věci týkající se neznámé stavby, aby rozkryly kruhovité útvary v její blízkosti a zjistily též okolnosti existence opevněného sídla s možným příkopem na rozcestí. Výzkumu se účastnilo celkem třicet českých a německých studentů, kteří prováděli základní zajišťovací práce.

Popis jednotlivých sond

K odkrytí kamenné stavby byly určeny sondy I, II, IV a V. Pro zjištění účelu kruhovitých útvarů u kostela sondy III a VI. Ku rozkrytí pahorku na rozcestí pak sonda VII. Sonda I odhalila jihovýchodní roh stavby. V suti se nalézala kamenná zeď 110 až 115 cm široká, použito bylo lomového kamene, místy opracovaného, jako pojivo posloužila vápenná malta, v níž vápennou složku tvořil pálený karlovarský vřídlovec. Zeď tu byla silně destruovaná, přesto jsme na dvou souvislejších úsecích zachytili vnější líc stavby. Při odkrývání jsme odhalili korunu pouze částečně, podstatná část zdi zůstala záměrně pod sutí, aby dochované stojící zdivo konzervovala. V západní části sondy jsme nalezli ve zdivu výrazný otvor, který jsme zpočátku vysvětlovali jako zbytky okénka, později však po vyjasnění celkové situace, jsme dospěli k názoru, že se jedná o záměrně protrženou zeď, aby se mohla vyvážet z interiéru hlína, jež skončila na svahu západně od objektu. Sonda II, která byla otevřena v jihovýchodním koutu stavby, již zásadně napověděla, co můžeme od rozkrývané stavby čekat. Po odstranění sutě se ukázalo jednoznačně, že v tomto prostoru bylo v minulosti kopáno (nevylučujeme, že již v 18. století nebo dříve). Vnitřní líc jak jižní, tak západní tu byla dobře zachována, zdivo bylo pečlivě lícováno, v těchto místech bez omítky, přestože se tato v destrukci nacházela. Bylo zřejmé, že prostor zůstal delší dobu otevřen a omítka opadala. Výkop v minulosti byl proveden skutečně důkladně, neboť materiál interiéru byl zde zcela odstraněn až na skalní výchoz. V sondě byla velmi dobře pozorovatelná základová spára stavby, jež kopírovala skalní výchoz, byl odhalen též vystupující předzáklad, který limituje úroveň podlahy, a snad i výška úrovně podlahy z doby vstupních prahů, odhalených v severní a jižní zdi. Ve vybírané suti byly kromě středověké keramiky a drobných železných předmětů nalezeny roztroušeně též kosterní pozůstatky několika lidských jedinců. Neznámí výkopci v dávné minulosti porušili pohřby pod podlahou, od tohoto okamžiku jsme věděli, že stavbou je tedy s největší pravděpodobností kostel. Sonda IV odkrývala jižní zdivo stavby a jednoznačně potvrdila existenci kostela. Touto sondou byla odkryta oboustranně celá jižní zeď obdélné lodi kostela, jižní vstup, část presbytáře a poškozený pilíř triumfálního oblouku. Zdivo tu bylo rovněž 110 až 115 cm široké, stavěné stejnou technikou jako v sondě I a II. K severnímu líci jižní zdi se přimykal malý opěrák 110 cm krát 20 cm. Asi 6,5 metru od západu byl ve zdivu nalezen 170 cm široký vstup, který se směrem dovnitř kónicky rozšiřoval. Zčásti se zachovala na jeho stěnách omítka, ale hlavně se zachoval žulový práh, ležící ve vstupu a jeden díl žulového portálu opodál ve svahu. Presbytář byl ve srovnání s lodí na každé straně o 120 cm zúžený. Na předěl lodi a presbytáře se zvnitřku připojovalo torzo pilířku triumfálního oblouku, zhruba v rozměrech 110 cm krát 110 cm. Na vnitřní straně presbytáře tu byla odhalena větší část dobře zachovalé snad ještě gotické omítky. Poblíže v suti ležely opracované velké kameny, jež mohly býti dalšími architektonickými články. Situaci kolem severní zdi lodě a části presbytáře řešila sonda V. Zde se pouze potvrdilo, co se před tím objevilo v sondě IV. Podařilo se nám tu odhalit další vstup, severní, též se zachovalým prahem. Shodou okolností opodál i zde ležel mohutný žulový architektonický prvek z portálu vstupu. Adekvátně situaci v sondě IV jsme našli též severovýchodní nároží hlavní lodě kostela a zúžení zdiva u presbytáře, v interiéru pak obdobnou situaci s torzem pilířku triumfálního oblouku. V této sondě bylo zdivo kostela v horším stavu, zejména v prostoru vchodu, kde bylo silně poničeno kořeny rozlehlého buku, který se tu vypíná. Sonda III byla položena při severovýchodním rohu kostela ve svahu nad cestou do Lokte v místech, kde se nacházel kruhovitý útvar považovaný za fortifikační prvek. Průkopem bylo zjištěno, že útvar vznikl vyvezením materiálu z interiéru kostela. Mezi nálezy byly zlomky středověké keramiky, jedna mince, úlomky skla z vitráže, velké množství hřebíků a prejzů a též zlomky kostí lidských jedinců. Pod těmito vrstvami vyvezeného materiálu se nalézal původní suťový svah s kameny z rozpadající se stavby a pod ním cenná vrstva s nálezy z doby fungování kostela. Ze situace bylo zřejmé, že pro vyvážení hlíny byl v severním zdivu presbytáře probourán otvor. Sonda VI měla vypátrat smysl kruhovitého útvaru s vnitřní pravidelnou kuželovitou jamou ve vzdálenosti několika desítek metrů od jihovýchodního nároží kostela v prudkém svahu. Sonda vedená východní částí tohoto útvaru odhalila v řezu úroveň původního terénu pod vrstvami recentně nakupené hlíny. Předpoklad vnitřní konstrukce útvaru byl vyvrácen. Z objevené situace se zdá, že zde hledači pokladů byli zřejmě dvakrát, poprvé sem mohli hlínu nakupit a podruhé jí jako podezřelou prozkoumávat. Poslední kopaná sonda VII byla otevřena na pahorku, kde jsme očekávali též starší osídlení. Byla téměř 11 metrů dlouhá a 1 metr široká a procházela vrcholovou partií pahorku. Její výsledky byly negativní, v hloubce pouze několika decimetrů jsme narazili na nepravidelný skalní výchoz s výplněmi lesní půdy bez jakýchkoliv nálezů konstrukcí a jakéhokoliv nálezů průkazného archeologického materiálu. Prozkoumávány byly též útvary, považované do té doby za příkop a soustavu valů. Pro nedostatek času zde již sondy kopány nebyly, ale po důkladném vizuálním průzkumu bych se přikláněl spíše k názoru, že jde o místo, kde byl v minulosti těžen kámen a tzv. valy mohou být pouze hliněnými odvaly. V závěru výzkumu (29. července 2002) se sešla archeologická komise za přítomnosti odborníků z Plzně, Chebu a Sokolova, která shlédla výsledky, posoudila odbornost výzkumu a po připomínkách doporučila eventuální pokračování v následné sezóně.

Závěry

Archeologický výzkum přinesl jednoznačné potvrzení existence zaniklého středověkého kostela, který zde fungoval podle nalezeného archeologického materiálu nejpozději od přelomu 13. a 14. století až někam do století 16. S největší pravděpodobností ho lze ztotožnit s tradovaným kostelem sv. Mikuláše, který měl někde pod Krudumem v minulosti stát. Kostel má protáhlou obdélníkovitou hlavní loď o délce 14,8 metru a šířce 12,6 metru, na níž navazuje zúžený presbytář o délce 10,5 metru a šířce 10,2 metru. Šířka zdiva se pohybuje většinou mezi 110 až 115 cm, výjimečně však dosahuje až 120 cm. Zdivo je z lomového kamene s užitím vřídlovce v maltovém pojivu. Na rozhraní hlavní lodě a presbytáře byly odkryty pilířky triumfálního oblouku. V jižním i severním zdivu hlavní lodě byly nalezeny vstupy s prahy a částmi portálů, umístěné blíže k presbytáři. Severní vstup se dá vysvětlit přítomností staré cesty, jižní pak zůstává otázkou, zda zde v budoucnu hledat pod kostelem hřbitov nebo s určitostí někde v blízkosti zaniklou středověkou vesnici, bez níž by se tu s jistotou církevní stavba nevyskytovala. Z nálezů můžeme usuzovat také na předběžnou podobu kostela. Velké množství přítomných hřebíků napovídá, že v kostele bylo užito dřevo, pak nejspíše v souvislosti s plochým trámovým stropem. Velké množství prejzů v suti poukazuje na velkou plochu střechy, snad sedlové. Kostel pravděpodobně neměl samostatnou věž a jestli vůbec nějakou, potom pouze vížku vytaženou z krovů. To vše, ale především půdorys kostela svědčí o tom, že kostel vznikl podle písemné zprávy sice již v období rané gotiky, ale ještě v románské tradici. Stavba kostela sv. Mikuláše je na první pohled nápadně podobná zaniklému kostelu sv. Linharta v karlovarských lázeňských lesích, kde tento kostel byl součástí zaniklé středověké osady Obora (Klsák, J.-Hereit, P. 1994, 31-45). I když kostel sv. Mikuláše má cca o 2 metry širší a delší presbytář, o tytéž metry pak delší a širší hlavní loď, hlavní znaky má téměř totožné, dokonce zůstává zachován i poměr velikosti hlavní lodě ku presbytáři (přibližně 3:2). Pochopitelně více napoví další archeologický výzkum. Nápadné jsou i jejich první zmínky, kostel sv. Linharta roku 1246, kostel sv. Mikuláše roku 1253, obě v souvislosti s předáním řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Prokopání nápadných kruhovitých útvarů kolem kostela vyvrátilo teorie o možných fortifikačních prvcích. Tyto útvary vznikly vyvážením hlíny a suťového materiálu z interiéru kostela, podobně se dají vysvětlit i dříve nápadné předěly a jámy uvnitř kostela, nejde o příčky, ale o přemístěný materiál sutě. Hypotéza o existenci opevněného sídla na rozcestí nedaleko kostela potvrzena nebyla. Ani předpoklad fortifikačních prvků v okolí za současného stavu poznání není jistý. Spíše se skutečně jedná o stopy těžební činnosti, jež je v této oblasti snadno vysvětlitelná. 14. září bylo provedeno ve spolupráci s lokálními sdělovacími prostředky představení výzkumu široké veřejnosti v rámci Dnů evropského kulturního dědictví. V současné době probíhají jednání se sponzory, Státním památkovým ústavem Plzeň a vlastníkem pozemků městem Loket o komplexním odkrytí a konzervaci stavby kostela sv. Mikuláše v průběhu roku 2003. Součástí záměru bude vydání publikace přibližující veřejnosti mytologii lokality, průběh výzkumů kostela i jejich výstup. Realizátorem v obou případech zůstane Sdružení dětí a mládeže Horní Slavkov, financování bude vícezdrojové. Vydání publikace je plánováno na rok 2004 tak, aby mohla obsáhnout i výsledky konzervačních prací.

Literatura:

Klsák, J.-Hereit, P. 1994: Votivní předměty od sv. Linharta. In: Historický sborník Karlovarska II, Karlovy Vary, 31-45
V Karlových Varech, 30. srpna 2002