Dlouhá stoka

Dlouhá stoka u Mýťáku Co znak znázorňuje Dlouhá stoka je významná technická památka, protínající velkou část Slavkovského lesa. Budovat se začala v roce 1531, dokončena byla o pět let později, v roce 1536. Hlavními důvody pro zhotovení tak rozsáhlého vodního díla (v Evropě 16. století neměl podobný projekt obdoby) byla rozvíjející se důlní činnost, která spotřebovávala stále více vody pro pohon strojů a také dřeva, jehož zásoby kolem dolů byly téměř vyčerpány. Bylo proto třeba dopravit vodu a dřevo do báňských provozů v okolí Horního Slavkova a Krásna, ze vzdálených kynžvartských lesů. Majitel těchto dolů, bohatý feudál na Bečově a Horním Slavkově Jan Pluh z Rabštejna, zadal tento úkol důlnímu měřiči Rössmeislovi, který po měsících měření přišel s hotovými plány na vodní příkop nazvaný Flossgraben (Plavební příkop).
Flossgraben znamenal vysoce cílevědomý a promyšlený zásah do přirozeného vodního režimu. Vzhledem ke konfiguraci terénu šlo především o dobré měřičské vedení prací a udržování minimálního spádu jako záruky, že vody budou úspěšně dovedeny do potřebné nadmořské výšky a tím zajištěn smysl celého počínání. Značný rozsah práce spočíval mimo vlastní vyhloubení a vydláždění koryta rovněž ve vybudování poměrně mohutných nepropustných hrází a násypů na svazích. Celková délka vodního příkopu měřila 24,2 km.
Flossgraben byl s největší pravděpodobností vytyčen dosti shodně s původní trasou staršího příkopu, který zde byl zřízen už koncem 14. století. Odbočoval z říčky Róty a současně přijímal i přebytek vod odtékajících z výpusti Kynžvartského (dnes Kladského) rybníka. Takřka po vrstevnici přiváděl vodu až k Teilhäselu (dnes Dílce), kde se rozdvojoval. Stavidlo "Dílce" pod Krásenskou rozhlednou obsluhoval vrchní dozorce, který zde bydlel ve strážním domku a měl za úkol rozdělovat vodu směrem na Seifertsgrün a Krásno. Rozdělování vody, udržování a užívání stoky bylo dáno provozním řádem, který byl během věků průběžně měněn, podle toho, čí vliv zrovna převládal. První z nich byl vydán již v roce 1535.
Voda z příkopu byla vedena do několika báňských rybníků a posléze k hornickým a úpravárenským provozům. V dobách největšího rozkvětu hornictví napájela 52 rudných mlýnů, jejichž provozovatelé se zavázali Janu Pluhovi splácet pěti procenty vytěženého materiálu obrovské náklady na stavbu, až do jejich úplného splacení
Šířka vodního příkopu byla průměrně kolem dvou metrů a později byl po stranách, především kvůli dopravě lesního dřeva, obložen kmeny. S plavením dřeva se však začalo až po roce 1547.
Tvar koryta byl lichoběžníkový o šířce dna 1,2 až 3 metry. Průměrná hloubka dosahovala jeden metr. Úseky procházející Krásnem a Horním Slavkovem byly vyzděny. Tok vody byl poměrně rychlý a výškový rozdíl mezi jejím počátkem (810 m n. m.) a ústím do Slavkovského potoka v Horním Slavkově (587 m n. m.) představoval 223 metrů na celkovou délku 24,2 km. Odborníci ovšem nejvíce obdivují úsek od Kladského rybníka k Dílcům, kde je na 21 km délky, výškový rozdíl pouhých 75 metrů, což je 35 cm na 100 metrů! Podle údajů z roku 1601 bylo na stoce 35 mostů a 13 stavidel.
Od svého vzniku do současnosti byla stoka několikrát upravována, tak jak vyžadoval tok dění. Stala se vlastně tepnou kraje, jímž protékala. Někomu přinášela užitek, jiného omezovala.
První větší rekonstrukce proběhla v letech 1601 - 1608. Později, spolu s omezením těžby cínu upadal i význam Dlouhé stoky. Nadlouho poslední úpravy, které se daly posoudit jako prospěšné byly provedeny v roce 1908. Příkop byl rekonstruován a byly postaveny betonové můstky, místo zřícených kamenných.
Období meziválečné, ale hlavně poválečné bylo pro Dlouhou stoku takřka smrtelné. Koryto bylo nejprve zúženo částečným zásypem a když v oblasti začaly těžit Jáchymovské doly, došlo k narušení a částečnému zničení vodních děl, především některých částí kanálů, odvodňovacích štol a báňských rybníků.
Z důvodu těžby cíno-wolframových rud Rudnými doly Příbram bylo provedeno přeložení dílčího úseku Flossgraben do nové trasy betonového koryta. Na devastaci díla se podílely také Státní statky, které koryto překládaly k napájení dobytka a na některých místech ho dokonce zaoraly.
Další ranou pro toto unikátní dílo bylo období divoké privatizace ze začátku devadesátých let a nekontrolovatelné stavby malých vodních elektráren.
V současnosti už se však situace lepší. Díky úsilí místních občanů, rodáků a Nadace Georgia Agricoly, region Slavkovský les, je v dnešní době celá trasa funkční a průtočná a kolem některých částí je obnovena původní technická komunikace, sloužící dříve k údržbě.

V září 2003 zapsalo ministerstvo kultury Dlouhou stoku do seznamu kulturních památek.

Dlouhá stoka hned za Kladským rybníkem (duben 2008) Přepad na Dlouhé stoce u Mýtského rybníka (duben 2008) Původní kamenná zídka na Dlouhé stoce (duben 2008) Romantická zátočina nad Prameny (duben 2008) Jediný původní můstek za Křížky (duben 2008) Dlouhá stoka - Dílce pod Krásenskou rozhlednou (duben 2008)
Použité zdroje:
http://www.hamelika.cz/
Ing. Pavel Suček Csc. "Významné vodní stavby Slavkovského lesa a jejich současný stav"
Majer Jiří PhDr. - Těžba cínu ve slavkovském lese v 16. století., NTM Praha 1970


Související odkazy:
Vycházka kolem Dlouhé stoky
TRASA Č. 3 pro MTB "Z Lokte na krásenskou rozhlednu a Křížky kolem Dlouhé stoky"
Trasa č. 2 pro pěší "Z Bečova do Bečova přes Dominovu skalku a Křížky"
Důl Jeroným


Poslední aktualizace: