Popraviště v Horním Slavkově

Popraviště Co znak znázorňuje Popraviště se nachází na Šibeničním vrchu ( 643 m n/m ), mezi Horním Slavkovem a Bošířany. Zajímavá stavba má kruhovou, dva metry vysokou podestu, nad kterou se tyčí tři pilíře, které sloužily coby opěra šibeničních trámů. Pilíře byly původně vysoké šest metrů, a to z jednoho důvodu. Oběšenec totiž musel být dobře vidět z města, aby připomínal všem jeho obyvatelům a také kolemjdoucím, že město má hrdelní právo a tvrdě trestá provinilce.
Šibenice byla postavena kolem roku 1500 na pozemku vykoupeném od Bošířan. Během následujících let prošla několika úpravami, přičemž ta poslední proběhla relativně nedávno, a to v roce 1936, kdy sem byla dodatečně usazena kopie znaku města s letopočtem 1598 a latinským nápisem "Hodie mihi, cras tibi", což znamená "Dnes mně, zítra tobě". Znak sem byl převezen a instalován okrašlovacím spolkem z nedaleké zvonice kostela svatého Jiří.
V 17. století tady zajišťoval právo útrpné a výkon trestů kat z Jáchymova, který svou povinnost vykonával i na podobném popravišti, které se nachází na Šibeničním vrchu v nedalekém Bečově. Z bečovského náměstí k popravišti byla městem zřízena naučná stezka, kterou pro veřejnost otevřela symbolická poprava v dubnu 2003.
Kruhová popraviště byla tímto způsobem budována z několika důvodů. Šlo především o bezpečnost kata při exekuci. Kat byl s odsouzeným zamčen uvnitř popraviště, aby ho nemohl ohrozit nikdo z přihlížejících.
Vchod do popraviště zůstal zamčen i po výkonu trestu, aby se zamezilo krádežím magických předmětů, jako byl například provaz z oběšence, nebo různé části jeho těla. Často také docházelo ke zmizení těl oběšených ze šibenice. Ta snímali příbuzní nešťastníků, kteří se tím snažili zamezit hanbě uvržené na rodinu a pohřbením navrátit duši klid. Oběšenec totiž zůstával na šibenici až do svého úplného rozkladu. Ostatky pak byly zahrabány přímo v popravišti, nebo v jeho bezprostřední blízkosti.
Nesrovnatelně lépe dopadl pachatel, který nebyl dopaden. V tomto případě byl totiž na šibenici pověšen jeho obraz.
Zajímavé také je, jak se léty vyvíjel pohled lidí na tato místa poprav. Zatímco ve středověku byly šibenice místem hanby a nebezpečí a bezúhonní lidé se jim snažili vyhnout velkým obloukem, počátkem století dvacátého byly vnímány jako romantický a magický cíl turistických vycházek. V té době ale už rozhodně nesloužily svému původnímu účelu. Svou funkci totiž ztratily po roce 1765, kdy bylo řadě měst odebráno hrdelní právo, v rámci reforem soudnictví Marie Terezie.
Z poslední popravy, která se v Horním Slavkově uskutečnila 10. září 1751, existuje poměrně detailní záznam na stránkách slavkovské městské kroniky. Já jsem ho objevil v Arnice číslo 11/1979 jako článek od Stanislava Burachoviče "Poslední poprava v Horním Slavkově" a protože mě nesmírně zaujal, předkládám ho zde prakticky celý.

Odsouzenou delikventkou byla Marie Alžběta Früchtlová z Radošova u Verušiček.
Byla obžalována z otrávení manžela, vraždy služebné a z útěku z vězení. Po všech uvedených činech byla dopadena v Aši a přivezena k potrestání do Slavkova.

Dne 7. září se na městské radnici projednávalo odvolání vězněné, po zvážení všech okolností bylo zamítnuto. Hned poté byly Früchtlové ve vězení sděleny den a hodina její popravy. Téhož dne odpoledne poslali městští radní pro kata do Jáchymova.

8. září se dostavil kat a ubytoval se v hostinci "U červeného vola". Odsouzená byla nepřetržitě hlídána dvěma strážci.

9. září si kat s pomocníky prohlédl popraviště, připravil všechny náležitosti a bylo mu ukázáno místo, kde měl být vykopán hrob pro popravenou. Místní kováři zhotovili příslušná železa a lanaři dodali potřebné provazy na pouta. Po návratu do města byl kat ve věznici představen odsouzené a ona jej dle dávného zvyku musela odprosit za své zlé skutky.

Ráno dne 10. září přesně v 8.00 hodin vězeňský zřízenec vyzváněl zvonem hříšníků a vyvolal poprvé v městě popravu. Pak odešel pro kata. Městský soudce poté na radnici kata seznámil s přesným zněním rozsudku a připomněl mu, aby se po popravě zdržel všech kouzel a magických praktik. Též mu kladl na srdce, aby popravčí úkon provedl co nejsvědomitěji, tak, aby hříšnice netrpěla.

V půl deváté byly městským posluhou z oken radnice podruhé vyvolány poprava a rozsudek. To se opakovalo za čtvrt hodiny potřetí. Poté městský soudce v doprovodu dvou úředníků, kata a posluhy se odebrali do vězení pro obžalovanou. V průvodu čtyřiceti ozbrojených mužů ji přivedli na radnici. Tam jí byl přečten rozsudek. Následovalo jeho hlasité vyvolání z radničního okna. Rovněž bylo vyvoláno zamítnutí odvolání. Pak městský soudce vstal a řekl hříšnici: "Slyšela jsi nyní, jaký rozsudek a jaké právo jsou proti tobě vzneseny? Podle nich zemřeš!" Hned nato uchopil do obou rukou bílou soudcovskou hůl a vrhl ji k nohám odsouzené. Tři přísedící soudci vzápětí převrhli svá křesla. Před radnicí již čekal seřazený popravčí průvod, v jehož čele se soudci s katem koňmo vydali k místu vykonání rozsudku.

Kolem popraviště utvořil dav velký kruh, do kterého přivedli odsouzenou. Ještě naposledy byla otázána, zda lituje svých činů. Po krátké zpovědi kat ženu spoutal, obnažil její krk a pak jí sťal hlavu a pravou ruku. Tělo popravené spolu s uťatou hlavou a rukou bylo svrženo do vykopaného hrobu, který zasypali katovi pomocníci.

Po skončení svého díla kat vstoupil doprostřed kruhu a zvolal: "Pane městský soudče, konal jsem spravedlivě?" Soudce odvětil slavnostně: "Popravil jsi spravedlivě, jak si rozsudek a právo žádaly."

11. září kat v doprovodu dvou mužů odjel zpět do Jáchymova. S popravou byly spojeny následující výlohy, které hradilo město Horní Slavkov:

Katovi na stravu - 7 zlatých, 12 krejcarů
Za tři koně - 10 zlatých, 48 krejcarů
Dvěma katovým pacholkům - 7 zlatých, 12 krejcarů
Za popravu mečem - 6 zlatých
Městským střelcům za doprovod - 4 zlaté
Kováři - 2 zlaté
Čtyřem mužům doprovodu - 12 zlatých
Městskému soudci - 2 zlaté, 20 krejcarů
Aktuárovi za řízení procesu - 5 zlatých, 50 krejcarů
Jáchymovskému městskému zřízenci - 20 krejcarů
Městskému soudu - 4 zlaté, 40 krejcarů
Za osvětlení ve vězení - 24 krejcarů
Stravné delikventky za 406 dnů - 27 zlatých, 4 krejcary

Koncem osmnáctého století byly šibenice houfně bořeny, takže se v Čechách zachovaly jen v ojedinělých případech. Proto jsou obě výše zmíněná popraviště zapsána v ústředním seznamu nemovitých památek ČR.

Popraviště - Horní Slavkov
GPS : N 50° 08.936´ E 12° 48.622´
( Elipsoid: WGS 84, formát souřadnic: hddd°mm.mmm´ )
Použité zdroje:
Pavel Beran a kolektiv "Královské horní město Horní Slavkov" (2001)
Arnika 10/1978, 11/1979
http://cestujme.cz/sibenice/

Související odkazy:
Stránisko
Poprava v Bečově
Horní Slavkov
Buková
Krudum
Poslední aktualizace: