Siardova kaple

Kříž před ruinami Siardovy kaple Co znak znázorňuje Legendami opředená Siardova kaple se nachází v údolí Mnichovského potoka, asi kilometr od obce Mnichov, při silnici na Prameny. Do dnešních dnů z ní přežily pouze zapomenuté ruiny, zarostlé bujnou vegetací, nad nimiž stojí kamenný kříž.
Nebylo to tak ale vždycky. Tohle místo má totiž dlouhou a zajímavou historii, která sahá až do období před založením nedalekého kláštera Teplá.
Ve 12. století byl ve zdejším kraji na lovu saský rytíř Siardus a v tehdejších hlubokých lesích zabloudil. Zoufalý, vyčerpaný šlechtic slíbil vykonání zbožného skutku, pokud ho v lese někdo najde. Jeho modlitba byla vyslyšena, a tak nechal v místě, kde ho objevila jeho družina, vystavět kapli. Zmíněná příhoda ho ovšem k místu nenávratně připoutala, takže se ke kapli často vracel, až zde zůstal nadobro, coby poustevník, konající zázračné skutky.
Věhlas těchto skutků se samozřejmě roznesl po okolí. Což o to, každému se občas nějaký ten zázrak hodí, a tak si v okolí kaple začali lidé stavět svá sídla. V údolí vznikla obec s latinským názvem "Eremita", který lze do češtiny přeložit jako poustevna. Zánik rozrůstajícímu se městečku vystavila až metla středověku - mor, který prý původní "Mněchov" zcela vylidnil. Doložená zmínka o obci s tímto českým názvem pochází z roku 1273, kdy se v papežské listině potvrzovaly majetky tepelského kláštera.
Následníci původních "Mněchovských" osídlili nedalekou náhorní plošinu, ležící nad Mnichovským potokem. Na tomto místě stojí městečko Mnichov (Einsiedl) dodnes.
Přestěhováním obce věhlas Siardovy kaple trochu vyhasl. Původní dřevěná modlitebna byla sice přestavěna na kamenný kostelík, ten však byl v době husitských nepokojů pobořen. Nový zájem lidí o toto mystické místo vyvolal až nález zachovalého obrazu svatého Siarda v 16. století. V roce 1615 byl tepelským opatem Ebersbachem kostelík zrenovován a byla zde obnovena i poustevna. Během třicetileté války bylo ale vše znovu pobořeno, a tak musel být kostelík znovu obnoven v roce 1664. Tepelský opat Wilfert ho nechal zasvětit svatému Janu Křtiteli, mezi lidmi však byl i nadále nazýván Siardovou kaplí. Také svému původnímu účelu - poustevnickému obydlí zůstalo místo věrné. Zápis z roku 1711 vypovídá o opětovném zřízení eremitoria pro poustevníky III. řádu. Poslední poustevník se odsud na povolení opata Raymunda III. Šimonovského přestěhoval do Litrbachů, v roce 1737.
Kostelík byl zrušen z nařízení císaře Josefa II. v roce 1782. Za 25 zlatých ho odkoupili mnichovští měšťané, kteří stavebního materiálu z nevyužívaného eremitoria použili ke stavbám školy v Mnichově a kostela v Rájově. Starý památný Siardův zvon pak byl věnován do kostela v Otročíně.
Kousek pod současnými ruinami kostelíka, v louce u potoka, leží zázračný Siardův pramen, objevený v roce 1654. Dříve se nazýval Svatá studna (Heilige Brunnen) a jeho voda má údajně léčivou moc. Jímání pramene bylo nedávno vyčištěno a studánka byla obložena kameny, takže můžete jeho zázračné účinky vyzkoušet vlastním hrdlem. Pokud jde čistě o chuť, pil jsem ve Slavkovském lese mnohem lepší prameny.

Ruiny Siardovy kaple (květen 2006) Zázračný Siardův pramen (květen 2006)
GPS : N 50° 02.200´ E 12° 46.421´
( Elipsoid: WGS 84, formát souřadnic: hddd°mm.mmm´ )
Související odkazy:
Kostel svatého Mikuláše
Poslední aktualizace: