Sítiny

Náves a kostel v Sítinách Co znak znázorňuje Obec Sítiny leží na náhorní plošině nedaleko Mnichova, 9 kilometrů severně od Mariánských Lázní, v nadmořské výšce 735 m n/m.
Její současný název pochází z roku 1947, kdy se filologové snažili počeštit německé názvy obcí v oblasti. Bohužel v tomto případě sáhli pravděpodobně trochu vedle. Vycházeli sice ze staletí užívaného názvu Raušenbach (šumící potok) o kterém se ale domnívali, že pochází z německého slova "rusche", tedy sítina. Přitom historické názvy obce odkazovaly vždy k vodě a zurčení potůčku. Původní - slovanský zněl Svurvody, pozdější, poněmčený - Rauschenbach.
Vznik obce bývá nejčastěji spojován s hornictvím, konkrétně se založením cínového dolu na úpatí Planého vrchu, zmiňovaném v listině tepelského opata Benedy z roku 1346.
Důl byl klášterem Teplá v roce 1347 prodán bratrům Tullingerovým a byl pravděpodobně výnosný, protože další tepelský opat Bohuš (1384-1411) se ho všemožně snažil získat zpět. Spor o důl musel prý nakonec urovnat až sám král. K dohodě mezi tepelskými a Tullingery došlo až v roce 1397, kdy byla podepsána smírná listina.
Klášter odkoupil celý Raušenbach zpět až za opata Alberta (1455-1458), kdy však už cínové hornictví v této oblasti pomalu zanikalo.
Koncem 15. století si na Raušenbach dělali zálusk majitelé hradu Kynžvart - páni z Plavna, kterým ves platila za ochranu osm strychů hrachu (asi 750 l). V roce 1530 ale byla dána do zástavy Janu Pluhovi z Rabštejna, kterému patřila až do roku 1549, kdy byl označen za rebela a přišel o veškerý majetek. Ves pak byla vrácena zpět ke klášteru Teplá, ale okolní lesy, doly a rybníky se staly královskou rezervací.
Během třicetileté války řádili v oblasti Švédové a místní obyvatelé museli prchnout do lesů. V roce 1654 zde stálo 28 usedlostí, o sto let později už 44 stavení.
Zdejší rychtář Rauscher vedl v dobách selských rebelií vzbouřené sedláky, za což skončil v okovech.
V roce 1788 je v obci evidováno 43 stavení o padesát let později je to již 66 domů se 442 obyvateli, kaplí Maria-Hilf, školou, sýpkou a mlýnem.
Koncem 19. století se růst obce zastavuje na 84 domech a 600 obyvatelích, v dalších letech však už jejich počet pouze klesá. V roce 1907 je to 485 obyvatel, roku 1930 už jen 410 lidí v 85 domech. V obci byla dvoutřídka, chudobinec a tři větší hostince ("U zlatého orla", Dietlova a Barthova hospoda). V roce 1875 byl založen spolek dobrovolných hasičů, byl zde ale i divadelní a pěvecký spolek. Díky hojnosti zvěře v okolních lesích zde vždy měla a má do současnosti tradici myslivost.
Většina obyvatel pracovala v zemědělství, část v rozvíjejícím se lázeňství.
V 18 - 19. století byla oblast jedním z center pěstování chmele. Obchodníci s chmelem z Raušenbachu a Mnichova rozváželi chmel nejen do okolních pivovarů, ale i do ciziny a patřili ve své době k největším boháčům. Své postavení dávali najevo stavbami patrových, kamenných domů městského typu. Raušenbach sice vlastní pivovar neměl, ale pivo se vařilo v sousedním Mnichově. S ním byla obec vždy úzce svázána. Nejen že patřila k jeho farnosti, ale v 15. a 16. století platil dokonce zvláštní kodex, podle kterého tvořily občané Raušenbachu polovinu městské mnichovské rady.
Spojnicí mezi oběma městy byla takzvaná Panská cesta, která vedla kolem Siardovy kaple.
Počátkem dvacátého století došlo k odlivu lidí, stěhujících se většinou za prací do hustěji obydlených oblastí. Před první světovou válkou zde žilo 485 osob, kolem roku 1930 už jen 410 lidí, většinou německé národnosti.
Na katastru obce se nachází několik historických památek. Nejvýznamnější je kostel Panny Marie Pomocné na návsi. Původní kostelík ale stával napravo při cestě na Prameny v sedle pod vrchem Hayd (pravděpodobně v místech, kde dnes stojí boží muka). Jako kapli ho nechal postavit Leopold Fischer roku 1750. O tři roky později povolil pražský arcibiskup jeho rozšíření na kostel. Vysvěcen byl v roce 1757, ale už v roce 1785 byl císařským rozhodnutím zrušen a rozebrán na stavbu kostela v Rájově a rozšíření obecní kaple v centru Raušenbachu.
Velké stavební kameny a větší část inventáře byly svezeny dolů do Raušenbachu, kde v roce 1789 cenný stavební materiál posloužil k rozšíření kaple na kostel. Kostelní věž, která dnes návsi v Sítinách dominuje, byla však dostavěna až v roce 1826.
Okolí obce je doslova poseto různými kamennými památkami. Několik skulptur doplňují četná boží muka, kterých je údajně devatenáct.
Největší z těchto památek je pískovcové sousoší Korunování Panny Marie, tyčící se majestátně u hlavní příjezdové silnice do obce směrem od východu. Postavit ji zde nechal bohatý místní rodák, obchodník s žateckým chmelem, Wenzel Wurdinger, který své rodné město pomocí štědrých darů pomáhal zvelebovat. Založil zde například školní knihovnu, chudobinec a špitál, nechal také zhotovit kanalizaci.
Ani obec však na svého štědrého patrona nezapomněla a postavila mu pomník s jeho plastikou před domem čp. 85. Ten se ale do dnešních dnů bohužel nedochoval.
Na návsi se nachází další unikátní památka, tentokrát z roku 1927. Jedná se o pomník sedmnácti padlým občanům obce v první světové válce a pochází z dílny místního sochaře Zuckera. Působivý monument je vytvořen z mohutného kamene, na kterém leží otevřená železná kniha, kde jsou pod kapitolou "Světová válka 1914-1918" jména místních padlých.
Ještě krvavější, z hlediska obce, byla druhá světová válka, ve které zahynulo čtyřicet jedna místních mužů, většinou na ruské frontě.
Na místním hřbitově je pomník jedenácti ruským vězňům. Jejich mrtvoly byly těsně po válce nalezeny českými dosídlenci za hřbitovní zdí, přikryté pouze chvojím, a tak byly na hřbitově pietně pohřbeny. V roce 1975 byl hrob upraven a byl zde postaven mramorový pomník.
V současnosti žije v Sítinách 61 obyvatel. Obec sice působí trochu ospale a tak nějak mimo chvátavé dění světa, možná však právě proto jsou tady vidět znaky svázanosti se slavnou minulostí. Pro mne osobně je to třeba novodobý "smírčí kříž", nedaleko zmiňovaného sousoší Korunování Panny Marie. Nese letopočet 1997, je z dusaného betonu a ve svém středu má otvor ve tvaru srdce. Jeho autorem je Jiří Rončík. Že by potomek slavného místního sochaře Zuckera?

Hospoda v Sítinách (květen 2006) Kostel Panny Marie Pomocné v Sítinách (květen 2006) Pomník 17 padlým v Sítinách (květen 2006)
GPS ( Kostel ): N 50° 01.626´ E 12° 45.695´
( Elipsoid: WGS 84, formát souřadnic: hddd°mm.mmm´ )

Související odkazy:
Christlův památník
Siardova kaple
Prameny


Poslední aktualizace: