Horní Slavkov

Horní Slavkov Co znak znázorňuje Po Horním Slavkovu ( původní název - Schlaggenwald ), městu jež bylo v dobách své největší slávy velice mocným a významným, byla CHKO Slavkovský les pojmenována. Horní Slavkov je město s velmi slavnou minulostí , na jehož vzhledu, se podepsala téměř každá epocha, která jím kráčela. Oblast Slavkovského lesa, v jehož severní části se nachází, je bohatá na ložiska různých kovů, nerostů a minerálů. Toto nerostné bohatství lákalo k využití už v době bronzové ( 1700-700 př.n.l.) a později i v dobách pravděpodobného, keltského osídlení našeho území. Oba základní kovy pro výrobu bronzu, měď i cín, se tu nacházely v jednom ložisku. V 9. a 10. století se soustředěněji rozvíjí těžba cínových ložisek a v 10. - 13. století se slavkovsko - krásenská oblast stala jedním z nejvýznamnějších středisek vývozu cínu na západo a východoevropský trh. Prvním věrohodným dokladem o tom je zpráva arabského obchodníka Ibrahíma ibn Jákúba z let 965 - 966. K trvalému osídlení Slavkova došlo prokazatelně koncem 12. století, kdy byl postaven kostelík sv. Jiří. Zasvěcení kostela právě tomuto světci je dosti neobvyklé a poukazuje na starší původ stavby. Pod kostelem vznikla osada Slavkov, která nesla název po Slávkovi z Riesenburka. Riesenburkové vlastnili až do 15. stol. bečovské panství. První písemná zpráva o Horním Slavkově je z roku 1357, kdy tu byl do funkce uveden farář. Ale již kolem roku 1335 se stal Slavkov podle nedoložených zpráv městečkem a jeho pečeť je prokázána k roku 1351. Český název Slavkov se poprvé zmiňuje v roce 1378.
Roku 1489 byla práva městečka obnovena Arnoštem z Gleichenu, zástavním pánem bečovského panství, které bylo od poloviny 15.stol. do roku 1495 v držení pánů z Plavna. Za jejich vlády tu dochází k určité stagnaci a město ani hornictví se moc nerozvíjejí, neboť páni z Plavna měli jiné zájmy, než podporu hornictví. Situace se podstatně mění za vlády Pluhů z Rabštejna. Roku 1494 získal bečovské panství Sebastian Pluh.
V letech 1501 - 1537 je panství v držení jeho syna Jana. Za něho byly vydány dva významné horní řády - nejdříve v roce 1507 pro hornoslavkovské stříbrné doly a poté, v roce 1509, i pro doly cínové. Nově se zřizuje báňská správa v Horním Slavkově, neboť předtím byly slavkovské doly spravovány horním ůřadem v Krásně. Město v té době zažívá rozkvět a rozrůstá se. Na jihozápadě splývá s osadou Seifertsgrün, na severozápadě vzniká nové náměstí s kaplí a později též kostelem sv. Anny, na jihovýchodě pokračuje zástavba ve směru Ležnické ulice. Městská práva dávala Hornímu Slavkovu soudní pravomoc a protože se město rychle rozrůstalo a mezi nově příchozími bylo mnoho nepoctivců a lidí s kriminální minulostí, bylo nutné postavit popraviště. Původně stávalo na návrší nad městem ( vrch Galgenberg ), ale kolem roku 1500 bylo přemístěno na vrch u cesty k Bošířanům.
V roce 1539 udělil Kašpar Pluh městu právo na doly. Od té doby se Horní slavkov podílí na těžbě a za zisky kupuje v roce 1544 poplužní dvůr Wolfshof.
Kašpar Pluh - majitel bečovského panství v letech 1537-1547 dbal o rozvoj hornictví a v roce 1539 započal s budováním dědičné štoly, která se nacházela na levém břehu Slavkovského potoka a měla odvodňovat oblast Huberova pně u Krásna. V prvních desetiletích 16. stol. se budují i další významná díla pro zajištění provozuschopnosti dolů. Puškařovská stoka v letech 1512-1514 ( o délce 6 km ) a v letech 1531 - 1536 Dlouhá stoka o délce 24 km. V okolí Horního Slavkova byla vytvořena důmyslná soustava rybníků, které se staly velkým rezervoárem energie pro pohon důlních zařízení a současně měly zadržovat přívalové deště a zabraňovat povodním. Stavební rozvoj zažívalo také město. V roce 1529 se vydláždilo náměstí a byl postaven Pluhův dům. Ve 20.letech 16.století byl nově vystavěn kostel svatého Jiří, který dostal pevnostní charakter, protože město nemělo hradní útočiště pro obyvatele v době války.
V letech 1525 - 1526 byla ve městě zřízena mincovna, dokázat však, že se ve Slavkově opravdu razily mince se nepodařilo. V témže roce byla otevřena latinská škola a od 30. let 16. stol. se výuka v ní nesla v evangelickém duchu. V tomto prostředí vyrostla také trojice významných humanistů, jmenovitě Caspar Bruschius, Christophorus Crinesius a Zacharias Theobaldus. Od 30. let 16, století rostl vliv protestantismu, což bylo dáno příchodem dalších horníků z Krušnohoří. K protestantskému vyznání se hlásil také Kašpar Pluh, který měl proto spory s králem Ferdinandem I. Král Ferdinand chtěl totiž po smrti bezdětného Jana Pluha získat bečovské panství, ten je však odkázal svému synovci Kašparovi.
Kašpar Pluh se za takzvané šmalkaldské války postavil do čela české protestantské šlechty, která vypověděla poslušnost králi Ferdinandovi I. České stavy se postavily na odpor, když měly jejich vojska zasáhnout proti saskému kurfiřtovi. Stavovská vojska v čele s Kašparem Pluhem byla ale dne 24.dubna 1547 u Muhlbergu poražena. Kašparu Pluhovi je proto v roce 1547 králem zkonfiskováno bečovské panství a on sám je donucen odejít do vyhnanství. Za vlády Maxmiliána I. se vrací do Čech a žije u své dcery, vdovy po Volfu Šlikovi v Sokolově, kde také v roce 1585 umírá. V roce 1547 je Horní Slavkov povýšen na královské horní město a byla mu opět potvrzena stará práva a byl zdokonalen městský znak.
Polovina 16. stol. je vrcholným obdobím rozkvětu města a jeho okolí. Díky vysoké těžbě cínu a ostatních surovin se rozrůstá majetek města o poplužní dvůr Kugelhof a Pernhof, poddanský dvůr s mlýnem v Pramenech, roku 1601 také v Nové Vsi. Město se snaží získat do svého vlastnictví také bečovské panství a roku 1597 si na něj kupuje zástavní právo. Panství Bečov je nakonec roku 1615 městem koupeno. Kolem poloviny 16. století působí ve městě lékař a v provozu je i špitál, v 60. letech se renesančně přestavuje radnice. V roce 1582 město zasáhl mor, který si vyžádal velký počet obětí. Byl také zřízen morový lazaret. Další morové epidemie zasáhly město v letech 1607 a poté ještě v roce 1680. V roce 1685 byl proto na památku obětem postaven morový sloup Nejsvětější Trojice.
6. 6. 1567 vypukl v Horním Slavkově požár, který zničil 200 obytných domů, včetně radnice, špitálu, kostela, pivovaru školy a fary a při němž zahynulo 14 osob. Velkým neštěstím se stal velký zával na Huberové pni v roce 1568, krátce nato i na Schnödově.
Koncem 16. stol. dochází k poklesu těžby a hornictví spolu s věhlasem města upadá. Důvodem je vytěžení ložiska a velké náklady na zajištění další těžby. Třicetiletá válka pak úpadek dovršila.
Počátkem 17. stol. se opět rozhořel konflikt mezi českým králem a protestantskými stavy. Horní Slavkov nebyl příliš odbojným městem, ale přesto na něj byla uvalena konfiskace bečovského panství a obce Háje. Hornímu Slavkovu se také nevyhnuly válečné události. V roce 1621 opouštějí město oddíly protestantského generála Mansfelda, a ještě téhož roku obsazuje město katolické vojsko Maxmiliána Bavorského. Na přelomu let 1631 a 1632 obsazují město Sasové, kterým musí slavkovští platit kontribuce. V roce 1647 vydržuje město císařský dvůr Ferdinanda III., který tu zastavil při tažení na Sokolov. Slavkov tak utrpěl finanční i pozemkové ztráty a byl nucen prodat Kugelhof a Pernhof. Po třicetileté válce pokračuje úpadek dolování způsobený nejen vyčerpáním nejbohatších ložisek, ale i odchodem zkušených horníků, kteří byli protestanty. Zhoršily se také životní podmínky horníků a ti se v roce 1680 připojili k nevolnickému povstání.
Špatnou hospodářskou situaci zhoršil v roce 1713 další velký požár způsobený úderem blesku. Během války o habsburské dědictví obsadili Slavkov v roce 1742 francouzští vojáci a žádali vyplacení výpalného.
Jistým světlým bodem slavkovských dějin 18. století je působení malíře Eliase Dollhopfa, narozeného roku 1703 v Tachově a od roku 1737 působícího v Horním Slavkově.
Roku 1772 byl definitivně zrušen Vrchní horní úřad v Horním Slavkově. Roku 1776 byl opuštěn Huberův peň, který byl hlavním ložiskem revíru. S úpadkem hornictví se objevují snahy o nový způsob obživy obyvatel. V 1. polovině 18. století se rozvíjí plátenictví a cínařství, později jsou zaznamenány první pokusy o výrobu porcelánu v nedalekých Hájích.
V samotném Horním Slavkově zakládá manufakturu na výrobu porcelánu roku 1792 Jan Jiří Paulus. Po počátečním nadšení však musel neprosperující podnik prodat. Ocenění za snahu se tak dostalo až pozdějším majitelům, J. G. Lippertovi a W. Haasovi, kteří po návštěvě císaře Ferdinanda I. roku 1812 získali vytoužené "privilegium privatum" na výrobu porcelánu.
V 19. století zaniká dosavadní způsob správy města a je nahrazen prozatimním zákonem o obecním zřízení z roku 1849 a následně obecním zákonem z roku 1862. V roce 1849 tak bylo zvoleno městské zastupitelstvo. Horní Slavkov pak střídavě náležel pod okresy Loket, Karlovy Vary a Sokolov. Pod městské hospodářství spadaly hlavně lesy, a tak prodal Slavkov, nacházející se ve špatné finanční situaci, v roce 1872 velký revír Krudum, městu Loket. Dále prodalo městský pivovar, cihelnu a špitál. V roce 1873 byla ve městě zřízena chlapecká a o deset let později smíšená měšťanská škola. Ve 40. letech 19.stol. byl zřízen poštovní úřad a v roce 1846 postavena říšská silnice z Lokte přes Slavkov do Krásna.
V letech 1898 až 1901 byla postavena také železnice Loket - Horní Slavkov - Krásný Jez. Zlepšilo se tak spojení Slavkova se světem. Poté se ale negativně projevila v životě města 1. světová válka. Ta si vyžádala 154 padlých občanů města a další desítky zemřely v důsledku hladu a nemocí. Město tehdy postihly také povodně způsobené ucpanou Pluhovou dědičnou štolou, která přestala plnit svojí odvodňovací funkci. Po rozpadu rakouské monarchie v roce 1918 a po volbách do místních zastupitelstev v roce 1919 sice zvítězila sociální demokracie, ale stále více příznivců si získávala ve Slavkově Henleinova SdP. Ta získala v roce 1938 v komunálních volbách 23 míst ze 30 v městském zastupitelstvu.
Po odstoupení Sudet obsadila Slavkov 4. 10. 1938 německá armáda. V roce 1941 se po provedení geologického průzkumu začalo s těžbou wolframu pro válečné účely.
7. května byl Horní Slavkov osvobozen 1. pěší divizí 5. armádního sboru americké armády. Po 2. světové válce byl život Horního Slavkova od roku 1946 do 60. let 20.století určován strategickým významem těžby uranu, jehož ložiska tu byla cíleným geologickým průzkumem objevena.
V dolech zpočátku pracovali němečtí váleční zajatci ( 1947 - 1950) a poté lidé z vězeňských zajateckých táborů, většinou političtí vězni. Komunistický režim měl pro tyto vězně výstižně krutou zkratku MUKL (muž určený k likvidaci). V samotném Slavkově byly 4 lágry, jejichž smutnou existenci a oběti připomíná dnes pouze kříž s trnovou korunou, odhalený v roce 1992 na místním hřbitově.
Tábor Ležnice stál na místě dnešního Stasisu, tábor Prokop ležel v levé části areálu věznice, tábor Svatopluk obhospodařuje soukromý zemědělec a v místě tábora XII. byl zřízen městský lesopark.
Z této temné doby stále není dostatek informací a ani v místním muzeu toho příliš nenajdete. Málokdo například ví o tragické události ze 14. 10. 1951, kdy se o útěk ze šachty č. 14, neúspěšně pokusilo 11 politických vězňů. Pět jich bylo zastřeleno v katastru obce Stanovice, dva později, na druhém konci republiky a čtyři chyceni. Dva z nich, Boris Volek a Ladislav Plšek byli následně v Jáchymově odsouzeni k trestu smrti a 11. 11. 1952 skutečně na Pankráci popraveni. Jediným přeživším, Zdeňku Štichovi a Karlu Kukalovi byly navýšeny již tak vysoké tresty a byli velmi surově mučeni. Zdeněk Štich, téměř umlácen vyšetřovateli STB v Klatovech se musel znovu učit mluvit a chodit a do dnešních dnů si z událostí nepamatuje nic. Karel Kukal vysídlil v roce 1968 do Švýcarska. O útěku napsal knihu "Deset křížů". Zastřelení vězni ze Stanovic byli zakopáni pod cestou na slavkovském hřbitově, "aby po nich lidi co nejvíc šlapali".
Komunistické lágry postupně zanikaly kolem roku 1956, kdy byli "muklové" využíváni mimo jiné ke stavbě budoucího socialistického sídliště pro pracovníky uranových dolů.
Těžba uranu však byla postupně utlumována, až do roku 1962, kdy byla zastavena úplně.
Tito noví obyvatelé nikdy neměli k původnímu Slavkovu žádný vztah a tak stará zástavba chátrá, nikdo nemá zájem o její údržbu a opravy.
Některé domy jsou vybydleny romskými rodinami, a tak jsou jako neopravitelné zbořeny. Dalším záporným faktorem bylo zřízení vojenského újezdu Prameny a nesmyslné zničení většiny vesnic a usedlostí, například Čistá ( Lauterbach ), Milíře a dalších. Bylo zničeno také mnoho rybníků a potoků a to mělo za následek nedostatek vody v některých vesnicích. Zlepšení nastává až s útlumem těžby uranu a zrušením vojenského pásma v roce 1954. V 60. letech, kdy klesá těžba uranu vznikají ve Slavkově další závody například závod Přerovských strojíren, které vyrábějí náhradní díly pro důlní stroje a zařízení, v roce 1967 vzniká závod na výrobu stavebních a silničních strojů - Stasis. Je tu také Cheza a Geologický průzkum n.p. V této době umožnila vlna demokratizace mnoha německým občanům vystěhování do Německa. Během okupace v roce 1968 obsadila Slavkov armáda NDR. V 70. letech pokračují ve městě ve své činnosti závody Cheza, porcelánka, provozovna Avie Praha, pobočka závodu Kozak, Oděva Karlovy Vary a závod Rudných dolů Příbram, který nesl název Stannum.
Po roce 1989 se nově zvolené městské zastupitelstvo konečně začíná zajímat o zlepšení životních podmínek občanů města. Opravují se také dochované architektonické památky. Je zrekonstruován Pluhův dům s přilehlým objektem, kde je dnes muzeum, je zrestaurována socha svatého Floriána, sloup Nejsvětější Trojice, zeď městského hřbitova, střecha budovy děkanství, Puškařova a Dlouhá stoka. Probíhají záchranné práce na zdevastovaném kostele svatého Jiří.
Slavkovští se vskutku snaží oživit alespoň to, co zbylo. Všechny otisky, té nejhulvátštější doby se ale asi odstranit nepodaří.

V sobotu 23. 9. 2006 byl slavnostně otevřen vyhlídkový ochoz na věži kostela svatého Jiří. Turisté se z něj mohli během tohoto a následujícího víkendu rozhlédnout po okolí. V příštím roce by měly tuhle pozoruhodnou opevněnou věž zkrášlit ještě věžní hodiny. Ve Slavkově se totiž zachovaly dva původní hodinové stroje.
V současnosti je ale bohužel tato vyhlídka pro veřejnost uzavřena, protože na hlavní lodi probíhají další záchranné práce, na které se podařilo sehnat peníze. V blízké budoucnosti by měl být kostel součástí naučné geologické stezky spolu se středověkým stříbrným dolem, pivovarskými sklepy a opravenou budovou děkanství. Ta se díky nadaci Georgia Agricoly rekonstruuje na sídlo Česko-bavorského geoparku, který má celý plánovaný hornický skanzen zaštiťovat.

Kostel svatého Jiří v Horním Slavkově s novým vyhlídkovým ochozem (září 2006) Pohled z kostela v Horním Slavkově směrem na hřbitov (září 2006) Pohled z kostela v Horním Slavkově směrem na staré město (září 2006) Pohled z kostela v Horním Slavkově směrem na Stasis (září 2006)
GPS ( Kostel svatého Jiří): N 50° 08.315´ E 12° 48.666´
( Elipsoid: WGS 84, formát souřadnic: hddd°mm.mmm´ )

Související odkazy:
Muzeum Horní Slavkov
Zaniklé Město Čistá
Dlouhá stoka
Trať Nové Sedlo - Krásný Jez
Důl Jeroným
Kostel svatého Mikuláše

Poslední aktualizace: