Smrkovec - Schönficht

Smrkovec Co znak znázorňuje Bývalý Schönficht se nacházel v severozápadní části Slavkovského lesa, 7 km od Lázní Kynžvart. Obec ležela v poměrně vysoké nadmořské výšce okolo 700 metrů, v údolí Schönfichtského potoka, pod vrchem Kozák (Steinknock), ze kterého prý býval nádherný výhled na krajinu Chebska. Patřily k ní ještě samoty Grundmühle, Moorlohe a také mlýn s pilou Mühlpeint.
Severní částí bývalého katastru teče potok Libava, který tvořil hranici okresů Falknov a Planá.
Založení Schönfichtu bývá připisováno uhlířům, kteří zde "pod krásnými smrky" pálili své milíře.
Nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1355 a týká se výměny kněžích v místním kostele. Ti se zde měnili poměrně často a pro obec bylo mnohdy velmi obtížné duchovního udržet. Těžké životní podmínky a drsné klima toho bylo nejčastějším důvodem. Stálého katolického faráře se podařilo zajistit až v roce 1694, na přímluvu F. A. Metternicha z Kynžvartu.
Nejvýznamější památkou Smrkovce byl bezesporu farní kostel svatého Václava. Ten zde pravděpodobně stál již v dávných dobách, přesný letopočet založení se nedochoval. Ze starších písemných pramenů je známo jen povýšení kostela na farní v roce 1352. Svatostánek byl během staletí několikrát přestavěn, nejprve ze své původní dřevěné podoby do zděné, naposledy v roce 1839, na příkaz kancléře Klementa Lothara von Metternicha. Z interiéru kostela byl nejvýznámějším oltář Anděla Strážného z roku 1710.
Obyvatelstvo nemělo ve zdejší krajině jednoduchý život. Chudá políčka nedokázala uživit početné rodiny, a tak muži odcházeli po otevření uhelných dolů za prací do falknovského uhelného revíru. Přes svůj těžký úděl však byli Schönfichtští proslulí svou dobrosrdečností a veselostí. Do podvědomí širého okolí se vepsaly především bujaré oslavy Jubel und Trubel, následující po církevním svátku svatého Václava.
Další písemná zpráva pochází z roku 1360, kdy je Schönficht uveden v lenní knize Leuchtenbergů se 16 dvory, mlýnem a zájezdním hostincem, který vlastnil Heinz von Königsberg. Celá oblast byla rozdělena mezi několik leníků, čehož dokladem je krom jiného také pomístní název "Les čtyř pánů", přeživší v některých mapách dodnes. V souvislosti s tímto lesem je zajímavá pověst, podle které zde měl svůj brloh lesní duch Kober. Obr, který v lecčem připomínal krkonošského Rýbcoula a strašili se jím schönfichtské děti, pobíhající po lesích.
Dějiny obce byly od svého počátku úzce spojeny s hornictvím. Dobývala se převážně železná ruda a stříbro. Díky těžbě těchto významných surovin propůjčil v roce 1550 král Ferdinand I. Schönfichtu hornické svobody, z nichž nejvýznamnější bylo právo týdenního trhu.
Rozkvět hornictví ukončilo až protireformní hnutí v 17. století, kdy byli evangeličtí horníci vyhnáni. Celkově však lze říct, že výtěžky nikdy nedosahovaly významnějších parametrů.
Obec od 16. století, v souvislosti s historickými událostmi, měnila často své pány, byli jimi například jezuité a po nich na delší dobu rod Metternichů, díky čemuž byl Schönficht po roce 1848 zařazen pod okres Planá.
Obec se pomalu rozrůstala a na konci 18. století již čítala 65 domů.
V roce 1846 je zde evidováno 728 obyvatel, což bylo v historii obce asi nejvíc, ale postupem času docházelo k odlivu lidí, zapříčiněného stěhováním horníků za prací do uhelných revírů Falknovska.
Velký požár zažil Schönficht roku 1877, kdy v domě místního rychtáře Johanna Reicha shořely veškeré dokumenty, včetně obecní kroniky. Snad právě na základě této události bylo v následujícím roce založeno dobrovolné hasičstvo.
V roce 1895 stálo v Schönfichtu 107 domů se 663 obyvateli, z nichž byli všichni Němci, katolického vyznání. Evidováno je 26 sedláků s rodinami, 100 tkalců bavlny, 1 řemeslník a několik nádeníků.
Při sčítání obyvatel v roce 1900 měla farní obec Schönficht 98 domů a 609 obyvatel, vlastní poštovní úřad, později, za první republiky, také vlastní četnickou stanici.
Po první světové válce v roce 1921 zde žilo 533 obyvatel .
Ve školním roce 1929 - 1930 byla v rámci počešťování založena jednotřídní česká obecná škola a mateřská školka, která fungovala do roku 1938.
Těsně před druhou světovou válkou je evidováno 496 osob. Za druhé světové války sídlilo v obci divizní komando wehrmachtu.
Období po válce, především však odsun převážné většiny původních obyvatel, prakticky ukončil historii obce Schönficht.
V roce 1947 byl přejmenován na Smrkovec a byla zde snaha dosidlit prázdné domy českými obyvateli. Už 1. června 1946 tady sice byla otevřena česká škola, ale navštěvovalo ji jen 5 dětí.
Paradoxem osudu bylo, že noví "Smrkovečtí" dopadli v roce 1948 prakticky stejně, jako o tři roky dřív ti "Schönfichtští". Jejich nový domov byl totiž začleněn do vojenského prostoru a oni byli urychleně vysídleni. Podle vzpomínek pamětníků měli pouze několik hodin na to, aby pod dohledem vojska vesnici opustili.
Prakticky tak obec s názvem Smrkovec nikdy neexistovala, protože pod krátkým panováním armády byla, podobně jako ostatní zaniklé obce Slavkovského lesa, srovnána se zemí.
Dnes na místě, kde stál Schönficht naleznete vzrostlé stromy, bolševníky a hledače pokladů, kteří zde kopou díry, ve kterých se sami ztrácejí. Z minulosti vojenského prostoru tady zůstaly dva bunkry na pastvinách nad cestou z Lazů a opuštěné rakeťácké kasárna na nedalekém vrchu.

Plán bývalého Smrkovce Dnes již neexistující Smrkovec - celkový pohled Zde stával kostel ve Smrkovci (duben 2006) Zbytek pomníku ve Smrkovci (duben 2006) Můstek přes potok ve Smrkovci (duben 2006) Kostel ve Smrkovci těsně před zánikem v roce 1960 Památník ve Smrkovci (květen 2007)

GPS : N 50° 04.122´ E 12° 35.906´
( Elipsoid: WGS 84, formát souřadnic: hddd°mm.mmm´ )
Související odkazy:
Zaniklá obec Litrbachy - Čistá
Zaniklá obec Třídomí
Zaniklá obec Krásná Lípa
Zaniklá obec Vranov
Zaniklá obec Vítkov

Poslední aktualizace: